Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hadi v zoo

Zoo Praha v současné době chová 17 druhů hadů a zhruba dvojnásobný počet druhů ještěrů. Myslím si, že naše kolekce krajt a hroznýšů v teráriu v pavilonu slonů je velmi důstojná. Nepoměr mezi hady a ještěry (v přírodě rozeznáváme v současnosti pouze o něco více ještěrů) je dán především způsobem života. Hadi většinou žijí skrytě, snaží se být co nejméně nápadní a příliš se neprojevují, a tudíž mnoho druhů je prakticky nevystavovatelných. I v této oblasti jsme učinili pokus, v pavilónu Afrika zblízka žijí hroznýšci pestří (ti bývají vidět částečně nebo zpola zahrabáni v písku) i slepáci proužkovaní, kteří právě reprezentují zcela skrytě žijící hady a i ve specializovaném teráriu je pouze někdy vidět záhyby jejich lesklých těl v horizontu písčité půdy. Ještě lépe dopadla expozice velkého afrického hada užovky krtčí, která v přírodě prolézá hlodavčí nory a v Africe zblízka obývá prostornou dutinu uvnitř skalního sesuvu. Hadi se rovněž, jako bytostní predátoři, velmi obtížně spojují do větších společných expozic (tak, jak jsme to učinili v případě vejcožroutů rezavých s létavými ještěrkami holaspisy). Nicméně rozhodně jsme na hady nezanevřeli a do budoucna by měl jejich počet v naší zoo výrazně vzrůst. Začnu s velkými hady. V této oblasti nám, myslím, trochu křivdíte, protože hadích obrů je na světě pouhých 5 druhů (anakonda velká, krajta mřížkovaná, krajta písmenková, krajta tygrovitá, krajta ametystová) a my jednoho zástupce chováme (zmíněnou krajtu tygrovitou). Nicméně v pavilonu šelem zařizujeme velké akvaterárium (cca 7x4 m), pro hadí rekordmany, anakondy velké. Pořizujeme 6 mláďat a intenzivní péčí bychom největší z nich chtěli do deseti let dovést k oné hranici obrovitosti, kterou je 6 metrů. Při stavbě nádrže myslíme dopředu a vyprojektovali jsme oddělovací kout, kam bude možné hada při úklidu oddělit v případě jeho nebezpečnosti. Jedovatí hadi jsou pro mne osobně citlivá otázka, protože jsem přesvědčen, že tato zvířata mají právě v zoologické zahradě své místo i vzhledem k nutnému demystifikování veřejnosti, která je často zmatená dobrodružnými filmy, která hady nesmyslně démonizují. Jejich chov ovšem naráží na neustále se zpřísňující bezpečnostní pravidla. Terárium pro jedovaté hady musí být zařízeno bezkontaktně, podobně jako výběh pro tygra, a přesun hada do kýženého prostoru je ještě složitější než manipulace s velkou kočkou. Nicméně zdokumentovali jsme dostupná zařízení zejména v německých zoo a alespoň jedno takové terárium jsme se rozhodli zřídit v opravovaném pavilonu šelem. Ohledně hadího druhu do něj ještě nejsme zcela rozhodnutí, uvažujeme o mambě zelené. Ještě větší komplikací než výstavba vhodného terária může být dostupnost séra proti hadímu jedu, protože výrobců sér ubývá, séra jsou velmi drahá a mají omezenou lhůtu použitelnosti. Další hadi by zcela logicky měli nalézt životní prostor v pavilonu indonéské džungle. V jeho prostoru se sice nepočítá s teráriem, pouze s akvárii s expoziční částí i nad vodou, ale právě takové prostředí nám umožní představit veřejnosti málo chované vodní druhy hadů, bradavičníky a vodnářky. A v nádrži s rybami střikouny lapavými počítáme s bojgami nebo bičovkami, které i v přírodě obývaji větve a chůdovité kořeny mangrovových porostů na pomezí moře a souše. Hadi zkrátka jsou velmi důležitou (a budou ještě důležitější) součástí herpetologické kolekce Zoo Praha! Petr Velenský kurátor nižších obratlovců a bezobratlých